Trasa (sekce) B

Viktor DRESLER                                                                                            *1871 † 1913 Příbor

Příborský zahradník.

Dreslerovi byli v Příboře velmi známou rodinou zahradníků. V práci svého otce Viktora pokračovali jeho dva synové - Vítězslav, říkalo se mu Viktor a Václav. Dreslerovi měli ve městě rozsáhlé pozemky s okrasnou i ovocnou školkou v místech, kde je dnes Tyršova a Okružní ulice i ulice Palackého. Další pozemky vlastnili v Místecké ulici, dnes naproti čerpací stanici. 

Obchod firmy Dresler byl za 1. republiky vyhlášený. Nejlepší semena a sazenice vyučení zahradníci dováželi až z Holandska, vydávali reklamní brožury, katalogy. Viktor Dresler měl ovocnou školku a Václav obchod s květinami, zeleninou a zahradnickými přísadami (Štramberská ul.).

Další bratr Ladislav se vyučil drogistou, později dělal účetního.

Z r. 1927 existuje zápis v živnostenském rejstříku: „Kateřina Dresslerová (dvě s jsou omyl), nar. 1882 v Příboře: obchod veškerým zbožím spadajícím do oboru obch. zahradnictví a štěpařství, obchod semeny a umělými hnojivy.“ Kateřina by mohla být žena některého ze synů.

V r. 1928 koupili Dreslerovi dům č. 3 u náměstí - směrem ke kostelu.

172

Poměrně pěkný hrob, zachovalý.

Melanie MALEČKOVÁ                                    

*9. 2. 1889  Brandýs n. L.   † 1. 9. 1925 Příbor

Překladatelka, učitelka.

Překladatelka z francouzštiny, členka příborského Sokola, učitelka - učila v Příboře na dívčí měšťanské škole 1919–1925.

Čtyři dny po úmrtí Melanie Malečkové  - 5. 9. 1925  - vyšel v novinách Radhošť článek - částečně krátíme: „....nebyl snad zde nikdo, kdo by ji nebyl znal. Kdo se s ní stýkal, každý ji měl rád. Lnuly k ní děti, milovaly ji kolegyně. Všichni jsme věděli, že je tichá a skromná, ale při tom pevných zásad, od nichž neustupovala nikdy. Proto jsme si jí vážili.....Věnovala se studiu frančtiny, v níž nabyla zběhlosti nevšední. O tom vydává pěkné svědectví překlad Maeterlinckova Modrého ptáka, pak jednoaktovek Courtellinových a rozličných drobných povídek různých francouzských autorů, vesměs děl, v nichž spisovatelé nabádají k lásce k veškerenstvu, k odříkání, obětavosti a práci. A právě tyto vlastnosti přivedly zesnulou k nehlučné činnosti spolkové. Sama neměla funkcí, ale podporovala svou sestru při práci v dramatickém odboru Sokola, pomáhala i při řízení příborského Okresního osvětového sboru. Ještě letos v březnu - v trpké době utrpení z těžké choroby - pracovala o organisaci menšinov. knihoven.....14 měsíců bojovala se zákeřnou nemocí... Velká účast na pohřbu dokládala, že ji lidé znali a měli ji rádi.“

Hru v jejím překladu - Maeterlinckův Modrý pták uvedla sokolská scéna v roce 6. května 1922. 

Melanie Malečková zemřela mladá - v 35 letech.

174

Moc pěkný kamenný náhrobek, jeden z nejhezčích, malé umělecké dílo, je zakryt buxusem, písmo není příliš čitelné, hrob pokryt trávou. Nikdo se o něj nestará, je tajemný a kouzelný, skryt běžnému návštěvníkovi hřbitova. Evokuje nám, že zemřel někdo něžný, romantický, hodný a mladý.

Jaroslav SIMONIDES                                                   

  *18. 4. 1856 Třebíč †22. 1. 1923 Příbor

Učitel, ředitel.

Absolvent Karlovy university, působil na středních školách v Třebíči, Přerove, Kroměříži a nakonec v Příboře. V Příboře byl ředitelem (druhým v pořadí) vyšší zemské reálky a později reálného gymnázia v době od 1. 10. 1907 do 1. 5. 1922. Tehdy pro nemoc předal správu ústavu prof. Josefu Kálalovi. Jeho oborem byla fyzika, byl autorem českých učebnic fyziky pro střední školy. V r. 1913 usiloval o zavedení elektřiny do Příbora. Po ustavení - vzniku - Československa (ČSR) v r. 1918 byl prvním předsedou Národního výboru v Příboře. V r. 1919 byla tato funkce zrušena.

Ve svém projevu k příborským občanům 29. října 1918 na slavnostním shromáždění na náměstí oznámil vznik Československé republiky. Oznámil ho z domu č. 30 s balkonem, stojí na severní straně náměstí - strana bez podloubí.

J. Simonides byl váženým občanem příbora. Když zemřel, vydalo gymnázium oznámení tohoto znění:

„PROFESORSKÝ SBOR STÁTNÍHO REÁLNÉHO GYMNASIA V PŘÍBOŘE podává smutnou zprávu, že dne 22. ledna 1923 skonal po delší nemoci ve věku 67 let jeho ředitel, pan JAROSLAV SIMONIDES. Pohřeb bude dne 25. ledna 1923 o 15. hodině. Smuteční služby Boží budou dne 26. ledna v 8 hod. u sv. Valentina. Zesnulý byl od škol. roku 1907-08 ředitelem ústavu,  jehož rozvoj získal si veliké zásluhy. Učitelům a žákům byl vždy upřímným rádcem a přítelem. Zachováme mu všichni vděčnou paměť. V Příboře 22. ledna 1923.“

Simonidesovi bývala vážená a vzdělaná rodina. Bratr Jaroslava - Alois (1871–1927), zakladatel a 23 let i vrchní ředitel Všeobecné nemocenské pokladny, byl v r. 1918 starostou Prahy. Redigoval také České dělnické listy a další.

Zdroj: Z archivu rodiny J. Simonida, informace mimo jiné poskytl Jan Kratochvíl, Muzeum exilu Brno.

176

Ve skutečnosti hrob v Příboře dnes už neexistuje, pouze místo, kde stál a kde byl umístěn krásný náhrobek znázorňující postavu. V červenci 2009 rodina náhrobek i ostatky Jaroslava Simonida převezla do Brna, do místa, kde o něj bude moci pravidelně pečovat. 

Přesto si myslím, že bychom jméno této významné osobnosti města měli v souvislosti se starým hřbitovem připomenout.

Jan VOLNÝ                                                                                                       

 *1859 Příbor † 1915 ???

NÁPIS - padl na poli slávy 22. 5. 1915 ve věku 56 let .

Není jisté, kde a jak padl, v seznamu legionářů a vojáků 1. sv. války v Dějinách města Příbora není uveden. Jméno je ale uvedeno na pomníku padlých v Klokočově. Pomník byl odhalen v r. 1921. Stojí za klokočovským mostem v ul. 9. května.

196

Náhrobek pěkný, o hrob se nepečuje, přesto nás zaujal onen nápis ....Padl...

Jan HRADIL (Hradilovi)                                                                             

  *1857 †1935 Příbor

Učitel - řídící.

216

Udržovaný pěkný hrob.

Řídících učitelů je pochováno na hřbitově určitě více, u pana Hradila je nápis jasně čitelný.

K panu učiteli toho víc nevíme, možná se nám ozve rodina - o hrob je totiž pečováno.