Menu
Turistické informační centrumPříbor

1. zastavení

1. ZASTAVENÍ - NÁMĚSTÍ SIGMUNDA FREUDA

Naši procházku naučnou stezkou začneme na příborském náměstí.

Tvar náměstí - jde o téměř pravidelný čtverec, jehož strany kopírují světové strany. První zástavbu města tvořily dřevěné srubové stavby chalup, tzv. pozemnice. Kamenný byl pouze farní kostel. Do náměstí ústily a ústí boční ulice. Středem náměstí procházela hlavní obchodní cesta. První kamenné doby se na náměstí začaly stavět - místo dřevěných už v 15. století. Druhá etapa výstavba nastala po  vypálení města Švédy. Ale - jak píše  Ferdinand Pokorný v knize Příborský okres z r. 1917  - tvar i podoba náměstí se nijak léty neměnila -  tvar náměstí je v této podobě v podstatě zachován od r. 1643.  Tehdy se všechny domy stavěly kameno-cihlové s podloubím, s obytným poschodím, přízemím a neobytnou půdou, s jednoduše řešenými fasádami a klasickými sedlovými střechami.

Původně bylo podloubí na všech stranách náměstí. Na straně severní ale bylo postupně vyzdíváno. Říká se, že živnostníci potřebovali víc prostoru k podnikání a v přízemí svých domů si zřizovali živnosti. Nejdříve - v r. 1810 zmizelo podloubí u domu č. 27, je to - dnes - rohový  dům na severní straně náměstí. Díváme-li se na severní stranu přímo, pak úplně vlevo. Na boční straně tohoto domu je v omítce oblouk, který naznačuje dřívější podloubí. Poslední podloubí zmizelo v r. 1848! Severní strana se zazdívala plných 38 let!

Náměstí i podloubí bylo původně vydlážděno říčními oblázky, které tvořily na podloubí různé obrazce. Toto dláždění se dodnes dochovalo pod podloubím domu čp. 11 až 15 a okolo sochy Panny Marie.

mprmpr

Foto: Irena Nedomová, r. 2010

Střed náměstí - zdobí socha Panny Marie s jezulátkem. Byla odhalena a vysvěcena 14. 9. 1713.

mprmpr

Foto: Stanislava Slováková, 2013

Socha Panny Marie stojí na dvojitém vysokém hranolovém podstavci. Levou nohou, na níž drží sedící dítě - Ježíška, se Panna Marie opírá o zeměkouli. Je oděna do bohatě řaseného šatu. Sousoší dělí od náměstí kamenné kuželovité zábradlí - balustráda.

Po pravé ruce Panny Marie stojí socha sv. Rocha. Stojí na soklu zdobeném bočními tzv. volutovými křídly. Roch je zobrazen jako prostovlasý muž v poutním rouše, má u pasu váček peněz a psa u nohou.

Po levici má P. Marie sochu sv. Floriána, stojí na stejném soklu jako sv. Roch. Florián v šatu římského vojáka ve zbroji pravou rukou vylévá z putny vodu na hořící dům, levou rukou přidržuje praporec.

Pověst:

O soše Panny Marie na náměstí

V letech 1713 a 1714 řádil v Příboře mor. Denně na tuto nemoc umíralo 30 až 40 lidí. Lidé prosili sv. Valentina, patrona města, který již jednou zachránil Příbor před Švédy, aby se přimluvil u Panny Marie. Slíbili, že když jim Panna Marie pomůže a zastaví řádění „černé smrti“, postaví na náměstí matce Ježíšově sochu. Městem pak procházelo slavnostní procesí občanů. V jejich čele šli kněží. Procházeli všemi ulicemi, modlili se a kněží svěcenou vodou kropili prahy domů. Panna Marie jejich prosbu vyslyšela a morovou nákazu odvrátila. Občané s velkou radostí postavili uprostřed náměstí na vysokém podstavci velkou sochu své patronky zlatem vyzdobenou a spolu s ní sochy sv. Rocha a sv. Floriána.“    

Zdroj: Lubomír Loukotka, Příborské pověsti

Tolik praví pověst. Ale jak sám pan Lubomír Loukotka říkával, něco na ní nesedí. Nesedí roky. Socha Panny Marie s Ježíškem byla dle chronogramu na podstavci dokončena 8. 9. 1713. Vysvěcena byla 12. 10. 1713. Mor ale Příbor postihl v létech 1714–1715.

Jak to tedy bylo? Měsíčník města Příbora - 2013 listopad

V centru náměstí stojí také litinová kašna. Byla nainstalována v r. 1898 při zavedení vodovodu do města u příležitosti oslav 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. Před tím byla na tomtéž místě kašna kamenná (od r. 1537). Uprostřed ní stála socha sv. Zachariáše z r. 1813. V r. 1899 byla socha přemístěna za farní kostel a stojí tam - dnes už restaurovaná - stále. Kameny z kašny byly uloženy u kostela sv. Valentina a použity r. 1916 ke stavbě pomníku 22. pěšího pluku, později přeměněného na pomník Svobody (28. 10. 1918). Stál na zatáčce před sokolovnou. V r. 1928 byl přenesen pod Sklípek, kde stál do okupace, kdy byl zničen (1938).

Kašnu dnes zdobí socha Hygie.

mprmpr

Foto: Státní okresní archiv Nový Jičín, kašna před r. 1999  Foto: MÚ, odbor investic, r. 1999, rekonstrukce náměstí

Název náměstí

První název náměstí - náměstí Frant. Ladislava Riegra (významného českého politika) pochází z roku 1910.

V r. 1932 podala Tělocvičná jednota Sokol návrh, aby náměstí bylo přejmenováno na nám. Dr. M. Tyrše, ale městské zastupitelstvo návrh zamítlo.

10. října 1938 obsadila německá okupační vojska 5. pohraniční pásmo republiky a náměstí bylo přejmenováno na Adolf Hitler Platz.

V r. 1945 byl název samozřejmě zrušen a dalších 17 let jsme v Příboře měli Stalinovo náměstí. Ale Stalin padl v nemilost, a tak v letech 1956–1971 bylo náměstí bez názvu.

Pak se některému radnímu po Stalinovi zastesklo a opět tu bylo Stalinovo náměstí, a to až do r. 1989. V lednu 1990 rozhodovali o názvu náměstí občané. 40 % hlasujících se v anketě přiklonilo k nám. Sigmunda Freuda. Toto jméno nese příborské náměstí od 22. 1. 1990.

Domy na náměstí

Podívejme se nyní alespoň stručně na historii některých příborských domů. 

Pro orientaci: dům č. 1 stojí v ulici Politických vězňů vpravo hned před kostelem. Číslování pokračuje dál směrem na západ. Tedy směrem na náměstí.

Začínáme na jižní straně náměstí.

Dům čp. 5

Byl majetkem příborského měšťana a v letech 1824 až 1838 primátora Jana Sarkandra Holouše.

Dům čp. 6

V r. 1630 byl majitelem domu Tomáš Adler, jeho Milosti kardinála knížete Fr. Dietrichšteina služebník a lajblokaj. Kardinál měl v domě kapli, kde sloužíval mši při svých občasných návštěvách Příbora. Jeho znak byl na začátku 50. let 20. stol. přemístěn ze zadní stěny domu na přední fasádu a je na ní dodnes.

Dům čp. 9

V tomto domě vznikl v r. 1846 požár, který zničil 16 domů na náměstí a v ulicích Ř. Volného a Nádražní.

Dům čp. 10

Roku 1797 se v domě narodil Andreas Staroweský, piarista, profesor na gymnáziu v Litomyšli. Píše o něm A. Jirásek v povídce Na staré poště. V r. 1862 se v domě narodil dr. Berthold Bretholz, ředitel Zemského archivu v Brně.

Dům čp. 11

Stojí naproti radnici při výjezdu z náměstí. Je to jeden z nejvýstavnějších domů na náměstí. Dům byl původně renesanční, zdobený sgrafity, které můžeme vidět na boční straně domu nahoře pod oloupanou omítkou. Na domě č. 11 se zachoval renesanční arkýř.

1698 –1718 dům pravděpodobně patřil Fr. K. Knurovi , primátoru a malíři. Z toho by i vyplynulo, že se v domě v r. 1700 narodil David Knauer (Knur), řádovým jménem Heliodor. Stal se rektorem piaristické koleje (1757) a byl autorem přestavby kostela sv. Valentina (1760–1766) a zároveň iniciátorem postavení spojovací chodby (ambitu) mezi kostelem a klášterem.

V domě bydlel a r. 1776 zemřel kroměřížský malíř Antonín Wolný, který je autorem dvou velkých obrazů sv. Isidora a sv. Vendelína před hlavním oltářem ve farním kostele. Jsou prý na nich některé autentické postavy tehdejšího Příbora, tedy 18. století. Malířovi rodiče pocházeli z Příbora.

V domě se narodil malíř Josef Ulrich (1815–1867), který studoval na piaristickém gymnáziu v Příboře a absolvoval vídeňskou malířskou akademii. Roku 1846 namaloval obraz sv. Josefa s Ježíškem na rukou, který je lemován sedmi malými obrázky představujícími vpád Švédů do Příbora  v r. 1643. Obraz je umístěn v kapli sv. Urbana ve farním kostele.

R. 1871 byl majitelem domu Kasimir Knauer. V přízemí byl výčep piva, vína, likérů Leopolda Kulky, 1891 hostinec Fr. Ebela, pak do r. 1918 hotel Schöntal.

Od domu č. 11 přejdeme silnici a po schodišti jdeme k radnici, k domu č. 19. 

Dostáváme se tak na západní stranu náměstí.

Radnice je postavena ve výšce 297 m n. m.

Původním radním domem kolem r. 1600 bylo čp. 18. K domuobec připojila v r. 1850 dům č. 17 - odkoupila ho od vdovy Kateřiny Grulichové (babičky Leoše Janáčka, její dcera Amálie si vzala za muže učitele Jiřího Janáčka a narodil s jim syn Leoš).

V r. 1896 obec ještě navíc odkoupila Rottrův dům čp. 19. Umístila zde policejní strážnici a městské muzeum (1912). Na radnici tehdy byl okresní soud, berní úřad a v letech 1896–1935 i poštovní úřad a spořitelna.

Původní renesanční radnice se začala bourat v listopadu 1936 a v letech 1937–38 byla vystavěna nová radnice ve funkcionalistickém slohu. Při tom byl rozšířen vjezd na náměstí ze západní strany. Radnice vznikla na místě domů č. 18 a 19 - dnes má čp. 19.

Dům č. 17 byl zbourán, ustoupil rozšíření silnice. Původní ulice měla totiž šířku pouhých 3,20 m.

Více Měsíčník 2012 - březen

mprmpr

Foto: archiv města Příbora, stará radnice poč. 20. stol.     Foto: Rudolf Jarnot, r. 2010

Dům čp. 20

V domě byl hostinec Politika, V polovině 19. století to bylo sídlo Katolicko-politické jednoty. Z toho vznikl název hostince - Politika. Dům byl majetkem rodiny Luleyovy.

V letech 1813–1839 stála před domem dřevěná strážnice a kůlna pro stříkačku - hasičský sbor tehdy ještě neexistoval. Dnes je tady prodejna pečiva a cukrárna hojně navštěvovaná.

Dům čp .25

Stál za domem čp. 24 - Buskovým řeznictvím. V domě byl arešt - věznice

Dům čp. 26 

Je to dnes neexistující dům. Stál vedle domu č. 27. Kolem čp. 26 vedla uzounká cestička směrem do ul. U Brány.  Z jedné strany stál dům čp. 26 a z druhé čp. 49, tzv. Peklo nebo-li hostinec U Černého orla. Po zrušení hostince dům koupil Sbor dobrovolných hasičů a umístil do něj svou knihovnu.  12. 2. 1983 se začalo poprvé půjčovat!  V r. 1920 sbor daroval knihovnu městu. Tak vznikla městská knihovna. Dům sousedil s hasičskou zbrojnicí.

Zpátky k domu čp. 26 - v r. 1904 měli v domě čp. 26 udírnu Hajzerovi. V r. 1916 dům prodali za 20 tis. korun silničnímu výboru s podmínkou, že bude zbourán a vznikne další vstup na náměstí. Výbor se dohodl s městem a nová cesta místo úzkého chodníčku byla postavena v r. 1917.

 mprmpr

Foto: archiv města Příbora, r. 1916-1917, Foto: Jakub Nedoma, r. 2010

Plynule jsme přešli na severní stranu náměstí

Dům čp. 27 

Po bitvě u Slavkova byl v piaristické koleji zřízen lazaret pro raněné ruské vojáky. V domě čp. 27 byla otevřena ruská lékárna (1806).

Byl to první dům, na kterém bylo v r. 1810 zazděno podloubí. Na boční straně domu bývávalo viditelné klenutí - v omítce byl vyznačen oblouk. Objevilo se při opravě domu r. 1967.

Dům čp. 28

Dům patřil Fr. Peřinovi, starostovi města v letech 1864-67, 1873-76, 1882-1900, a zemskému poslanci. V zadní části domu měl vinárnu „U Bílého koníčka“. Scházela se v ní česká společnost. Na rozdíl od domu č. 6, kde bydlel v téže době bratr starosty Arnold, který měl také vinárnu. Ovšem v ní se scházeli Němci.

V domě bydlel Bedřich Remeš - lékař a otec MUDr. Mořice Remeše..

R. 1865 byla v 1. poschodí zřízena telegrafní stanice. 

Dům čp. 29

Dům koupila a od základů poté nově vystavěla firma Baťa v r. 1929. Dole vznikla prodejna obuvi. Tato přestavba byla jednou z příčin, proč nemohlo být později obnoveno podloubí na severní straně náměstí.

mprmpr

Foto: archiv města Příbora, 1. republika, Foto: Rudolf Jarnot,. r. 2010    

Dům čp. 30 

Stojí uprostřed severní strany náměstí, a je to jediný dům s balkonem. V r. 1862 zde byla přemístěna pošta z Místecké ulice (z budovy s hostincem "U Zlaté hvězdy"). Poštmistr Karel Golucký zemřel v r. 1867 a dům koupil Fr. Preissig. Konkurzem získal také správu pošty. Byl starostou Příbora v letech 1868–3 a 1876–82. Příborští mu říkali „prajzík“. V r. 1868 přistavěl 2. poschodí a přemístil do domu telegrafní úřad (z domu čp. 28). Poštovní úřad působil v domě do r. 1896.

Státní pošta ale vyžadovala více prostoru, proto byla z čp. 30 přemístěna do staré radnice. Dům koupilo Družstvo Národního domu, provedlo nějaké opravy a v říjnu 1897 otevřelo hotel Národní dům.

V r. 1918 dům koupil JUDr. A. Vaněk.

29. října 1918 z balkonu Národního domu pronesl slavnostní projev k vyhlášení Československé republiky ředitel gymnázia Jaroslav Simonides.

Restaurace a hotel zde skončily ve 30. letech 20. století.

mprmpr

Foto: archiv města Příbora, 1. republika, Foto: Pavel Nedoma, r. 2010

Dům čp. 31

Od poloviny 19. století to byl ubytovací hostinec. Od r. 1910 patřil rodině Aug. Hajzera.

Dům čp. 32

Hostinec Salamon Werner. V r. 1848 bylo zazděno u domu poslední podloubí. V domě bydlel a prožil své dětství dlouholetý kronikář města Mgr. Lubomír Loukotka (* 1928 † 2011).

Dům čp. 33

Rodný dům MUDr. Mořice Remeše (*1867).

1871 - výčep, 1891 hostinec Viléma Bocka, kolem r. 1900 hotel U Jelena (Zum Hirsch) Antonína Přidala, od r. 1911 hotel Hlubík. Dům byl přestavěn krátce po r. 1950.

Dům čp. 34

Rodný dům básníka a překladatele Augena Stoklase (*1882). Dříve hostinec a asi od r. 1900 hotel Kladiva.

Po 2. sv. válce byl hotel zrušen, restaurace zůstala. Koncem 50. let 20. stol. zrušena i restaurace. Dům se dostal do velmi žalostného stavu.  Hrozilo zhroucení, a tak musel být zcela obnoven. V r. 1968–70 byl přestavěn na restauraci Slavii.

Dům čp. 35

Je to poslední dům severní strany náměstí. Stojí na rohu náměstí a Místecké ulice. V 17. století byl v domě zájezdní hostinec. V letech 1784–85 se v našem kraji stavěla "císařská silnice" Vídeň-Krakov a na ní se zakládaly nové poštovní stanice.
V našem okrese byly v r. 1785 založeny pošty v Příboře a v Novém Jičíně. Příborská pošta byla umístěna v tomto domě. Prvním poštmistrem byl Antonín Netter. Pošta zde byla až do r. 1835, pak ji vnuk p. Nettera přemístil do hostince "U Zlaté hvězdy".

V letech 1902–1903 koupil dům peněžní ústav Výpomocná pokladnice. A na jeho popud ho v letech 1904–1905 přestavěl od základů Bedřich Karlseder nákladem K 70 000,-. Vznikl zde krásný výstavný dům, kterému se začalo říkat "palác".

mprmpr

Foto: archiv města Příbora, Lubomír Loukotka, Foto: Pavel Nedoma, r. 2010

A přecházíme na východní stranu náměstí

Dům čp. 41

Na průčelí domu se nachází reliéf svatořečeného Jana Sankandra (1576–1620). Do Příbora se s matkou přistěhoval asi v r. 1587 ke svému strýci. V Příboře také navštěvoval farní školu - zřejmě v letech 1587–90. V domě je dodnes Sankandrova světnička. Originál reliéfu, který se nachází v příborském muzeu, byl nahrazen v r. 1992 kopií.

Dům čp. 43 

Patřil Ant. Etzlovi, otci chudých a starostovi v letech 1809–23.

V r. 1885 zde fungovala první mateřská škola v Příboře - Metodějka. Kolem r. 1900 byla přemístěna do čp. 19 (radnice).

Dům čp. 45

15. 7. 1766 tady nocoval císař Josef II. na cestě do Ruska. Cestoval tehdy s generály Laseyem a Laudonem, hrabětem Dietrichsteinem, Colloredem a Nosticem. Dům patřil obchodníkovi Schulzovi. Na zpáteční cestě císař nocoval v tomtéž domě.

Asi od r. 1880 patřil dům i s domem č. 44 německé záložně Vorschussverein (zal. 1867).

V r. 1947 dům koupil MNV a v 90. létech 20. století ho město prodalo soukromníkovi. Domy stále nejsou zcela opraveny. Opraveny jsou střechy. 

Dům čp. 47

Dům patřil Ant. Etzlovi - viz čp. 43. Ant. Etzl má náhrobek u jižní strany zdi farního kostela.

Dům čp. 48

Je nejdelším domem na náměstí, táhne se až k farnímu kostelu.

V r. 1694–1700 se zde vyučovali studenti piaristického gymnázia.  

Později byl majitelem Frant. Wuschke - starosta v letech 1906–1919 a velkoobchodník.

Tímto číslem končí domy na náměstí. - čp. 49 - viz čp. 26 - stál v ulici U Brány a č. 50 je piaristický klášter!

Památky

Piaristický klášter ve filmu

Piaristický klášter

Parkování v Příboře

parkování

Ručně malovaná interaktivní mapa

 
 
 
Financováno z rozpočtu Moravskoslezského kraje.
logo Moravskoslezského kraje

Mobilní průvodce

l

Webkamera koupaliště

Aktuální počasí

<<
>>
dnes, úterý 19. 3. 2024
zataženo 6 °C -1 °C
zataženo, slabý severovýchodní vítr
vítrSV, 3.78m/s
tlak1023hPa
vlhkost62%

Turistické informační centrum

ic

Turistická interaktivní mapa

mapa