Pukovec Bedřich

Od malička vyrůstal v muzikantském prostředí. Od dětství hrál v kapele svého strýce Jindřicha. Strýc ho ovlivnil natolik, že se hudbě začal věnovat profesionálně. Vystudoval ostravskou konzervatoř a poté udělal konkurz do Státního operetního divadla v Ostravě. Vždycky ho to ale táhlo do většího divadla, a tím se stalo divadlo Antonína Dvořáka. V něm pracoval až do svého onemocnění.

Hudba ale nebylo pro něj jen prací. Stala se mu i koníčkem! Ve svém volném čase vedl symfonický orchestr v Příboře, byl přizván ke spolupráci s příborským chrámovým sborem i s pěveckým sborem Ondráš a se smíšeným sborem z Kopřivnice! Navíc založil dechový orchestr Tatrovák, který měl až 60 členů. To všechno si vyžadovalo nejen lásku k hudbě, ale i vynikající organizátorské schopnosti. A díky jim vznikla řada nezapomenutelných vystoupení a koncertů. Jako dirigent uvedl mnoho velkolepých děl - například Dvořákovo Stabat Mater, Svatební košile, Haydnových Sedm posledních slov Vykupitelových, Slavnostní Muklovskou mši Františka Šimíčka. Připravil nespočet populárních koncertů, spolu s operními a operetními pěvci ostravských divadel. Nezapomenutelným hudebním zážitkem byl koncert Chrámových scén spolu s první dámou ostravské opery Evou Dřízgovou.
Vždy toužil s muzikanty koncertovat také v zahraničí. Podařilo se mu to. I v době totality orchestr hrál v Maďarsku, Německu, Belgii, ve Francii a ve Švédsku. Koncertování ho inspirovalo k myšlence založit v Příboře festival dechových hudeb, který má tradici dodnes.

Věnoval se také populární a taneční hudbě. Se svými bratry založil kapelu, se kterou dlouhá léta hrával po různých plesech, zábavách či odpoledních čajích, a to nejen v Příboře.

V r. 1996 založil dodnes fungující swingový orchestr, který se velmi brzy stal známým a vyhledávaným v širokém okolí. Navždy – nyní již pod vedením Zdeňka  Pukovce - ponese jméno svého zakladatele.

Další jeho velikou zálibou a vášní bylo filmování a provozování domácího kina. Díky tomu mohl nabídnout městské televizi do vysílání spoustu historických snímků - například Povodeň v Příboře z roku 1966 nebo Masopustní veselí.
Sbíral staré promítací přístroje, na kterých s nadšením promítal pro své přátele grotesky, filmy pro pamětníky a celovečerní hudební filmy, pro děti pak pohádky. Zastupitelstvo města Příbora udělilo za aktivní a vynikající muzikantskou činnost panu Bedřichu Pukovcovi v roce 2005 titul "Čestný občan města Příbora".

Zdroj: I. Nedomová