Obsah

Starý hřbitov u kostelíka sv. Františka

Významné a známé osobnosti pohřbené na starém hřbitově v Příboře

Kostelík

Kostelík sv. Františka byl postaven v roce 1622 na návrší nad nynější Místeckou ulicí. Jako nové pohřebiště byl vysvěcen v r. 1623.

Pan Josef Lužný, který sestavil soupis příborských církevních památek, píše, že kostelík byl postaven za 8 dukátů. V kostelíku byl oltář, na kůru varhany a na věži dva malé zvonky.

Nedaleko stála tzv. "lípa záchrany", o níž se mluví v pověsti o přepadení Příbora švédským vojskem. Byla skácena roku 1831.
Kostelík sv. Františka byl rekonstruován na konci 20. století a 13. 11. 1994 byl znovu slavnostně otevřen.
Hřbitov      

Hřbitov působí na první pohled půvabně. Má své kouzlo, a to i přesto, že mnohé náhrobky už nestojí na svém místě a jsou popadané, že litinové kříže jsou nakloněny, zábradlí kolem hrobek je rezavé a některé hrobky pokrývá popínavá zeleň.

Hřbitov u kostelíka sv. Františka byl vysvěcen v r. 1623.

Na hřbitově je dnes evidováno 343 hrobových míst. Z toho má pomníky, kříže, popř. viditelný obrys 283 hrobů. Na 59 míst jsou uzavřeny smlouvy s nájemníky, u dalších 32 míst je zavedena evidenční karta, ale smlouvy uzavřeny nejsou. 192 hrobů už nemá nájemníka.

Na hřbitově se pohřbívalo v létech 1623–1645. Pak následovala přestávka. Byl totiž opět postaven kostel sv. Kříže (zbourán 1611, postaven 1645).

Znovu se začalo na hřbitově u sv. Františka pohřbívat v r. 1720. Jediným pohřebištěm byl až do r. 1850.
V polovině 19. st. vyvstala potřeba dalšího hřbitova. U farního kostela se již nepohřbívalo a hřbitov u sv. Františka nedostačoval. Proto roku 1849 koupilo město pozemek u cesty do Skotnice a zřídilo tam nový hřbitov. Tím se z dosavadního "nového" hřbitova u sv. Františka stal "starý" hřbitov. Po roce 1850 se tu už pohřbívalo jen zřídka.

Na starém hřbitově leží mnoho významných osobností.  Je zde kněžská hrobka, jsou tu pohřbeni starostové města a městští radní, učitelé a profesoři, lékaři, stavitelé a mnoho dalších významných měšťanů.

V roce 1852 byl na hřbitově nákladem Jana a Barbory Raškových postaven kamenný kříž na památku vysvěcení jejich syna Antonína na kněze.
Hřbitov byl po celou dobu své existence ponecháván svém osudu.  V současné době je pečlivě postaráno asi o 50 hrobů.

Pojďme se projít tímto hřbitovem. Rozdělíme si ho do sekcí tak, abychom se neztratili. 

starý hřbitov

 

Trasa /sekce/ A 

Procházka kolem zdi hřbitova - od hlavního vchodu zabočíme vpravo a jdeme podél zdi

 

Rudolf SKLENOVSKÝ                       *19. 2. 1878 Příbor †10. 12. 1949 Příbor

Regenschori, učitel hudby.

Vedl za první republiky soukromou hudební školu v č. 40. Je to dům, který stojí dodnes ve Stojanově - kdysi Farní uličce naproti faře.

R. Sklenovský měl hudební vzdělání, studoval Cimrovu akademii v Praze (1894–98).

V létech 1895–96 absolvoval varhanické oddělení konzervatoře. Státní zkoušku ze zpěvu, houslí a varhan složil v létech 1904–1907. Kromě toho, že měl svou vlastní školu, vyučoval hudbu na středních školách zpěv (1903–1921).

Léta byl povoláním ředitelem kůru, byl jím i před svou smrtí. Zůstaly po něm v rukopise klavírní, vokální a orchestrální, zvl. chrámové skladby. Skládal také hudbu k dětským divadelním hrám. Zemřel bezdětný.

Pomník mu nechala vystavěti manželka Božena v r. 1950. Stál kolem 15.000 – 20.000 Kčs.

55

Hrob je zarostlý. Jde pravděpodobně o hrob č. 55. Je prvním hrobem za branou hřbitova vpravo - hned u zdi.

Jde o klasickou velkou hrobku porostlou zelení.

 

 

Jan VOITŠ                                                                       *12. 12. 1840 Husinec † 1. 8. 1894 Příbor

Učitel hudby v učitelském ústavu, regenschori, kapelník, hudebník, hudební skladatel.                                                                               

Do Příbora přišel kolem r. 1870 jako ředitel kůru. Působil v učitelském ústavu jako pomocný učitel hudby (1875–1893). V r. 1885 zřídil v ústavu hudební školu, vyučoval bezplatně 65 žáků ve třech odděleních. Kromě toho vyučoval soukromě několik žáků i ve svém domě č. 31, jeho škola se jmenovala Farní hudební cyrilská škola. Je to dům na severní straně náměstí. Stojí vedle domu s balkonkem.

Jan Voitš se zasloužil o rozvoj hudby v Příboře -  byl kapelníkem městské hudby příborské, organizoval hudební sbory, pořádal veřejné koncerty, s žáky učitelského ústavu uspořádal několik akademií. V kostelním archivu ze dochovaly jeho rukopisy - chrámové skladby  s prvky lidových písní. Skládal ale také  taneční hudbu - polky, valčíky, mazurky. Měly velký ohlas - líbily se. 

Byl členem příborského smyčcového kvarteta (1. housle, r. 1873) a také spoluzakladatelem hasičského sboru v r. 1881 (trubač).

54

 

Jde zřejmě o hrob č. 54, je ve velmi špatném stavu, na kameni jsou nápisy nečitelné, dobře lze rozeznat pouze jméno ženy Antonie.

 

Bedřich (teolog)

a Vojtěch (soudní adjunkt) DRMOLOVI                                                     *18?1  † 1894 Příbor

 

Zda patřil do rodiny Bedřicha a Vojtěcha Drmolových také Ignác Drmola, zatím nevíme.

Ignác DRMOLA † 1913 a Frant. Tutovič byli prvními cvičnými učiteli učitelského ústavu v Příboře v r. 1875. I. Drmola vyučoval v ústavu do r. 1909, pak odešel do výslužby.

52

Velký hrob s pěkným náhrobkem, je patrné, že tady leží kdysi  vážení občané Příbora - teolog a soudní adjunkt. Víc o nich zatím nevíme. Hrob působí kouzelně, přestože jsou na náhrobku nečitelné roky a železné hrazení         i zeleň jsou léta neupravovaná.  Za hrobem se bortí zeď hřbitova.

 

Albert REISER                                                                        

*13. 4. 1846  †  3. 3. 1892 Příbor

švýcarský Němec

Průmyslník, založil Reiserovu továrnu - pletárnu (později známá Lonka).

Koupil bývalou koželužskou dílnu v Klokočově (1882) a s deseti dělnicemi začal na pletacích strojích vyrábět punčochy. Později výrobu rozšířil - Reiserova továrna. Když podnikatel v r. 1892 zemřel, ujala se vedení firmy jeho žena Emilie /* 1849 7. 1. 1897/. Ještě později se řízení továrny ujali synové Alfred a Theodor. V letech 1897 a 1907 byla továrna stižena požárem, ale provoz se nezastavil.

Ve 20. letech 20. století měl podnik přes 400 zaměstnanců, převážně žen. (Později MOP, Loana, Lonka.)

 

49

Velikost hrobky odpovídá významu a postavení rodiny Reiserových. Deska hrobu je porostlá zelení, kovové hrazení zrezavělé, náhrobek bez vad.

Reiserovi ale tady nejsou pohřbení. V kronice města Příbora se v r. 1966 (str. 389) píše, cituji  pana kronikáře Antonína Sattka: „21. června 1966 byla provedena exhumace členů rodiny Alberta Reisra  a jeho manželky Emilie, roz. Krausové , Oskar Reiser * 2. 5. 1813 † 13. 11. 1849, Alfred  Reiser  * 1819 † 11. 2. 1916. Všichni uvedeni odpočívali na hřbitově sv. Františka v Příboře a byli převeseni do obce Tiché u Frenštátu, kde jejich pozůstatky byly uloženy v rodinné hrobce. Uvedení byli majiteli pletárny punčoch v Klokočově...byli to němečtí podnikatelé, kteří kromě vykořisťování našich děvčat a žen podíleli se v úsilí poněmčovat naše město.“

 

Rodina NEUSSEROVA,

František NEUSSER                                                                         

 * 1850 † 22. 4. 1906 Příbor

Stavitel, továrník a starosta Klokočova (uvádí ve své kronice Ferd. Pokorný).

Zakladatel „První moravskoslezské továrny na šamotová kamna a strojové sporokrby" v Klokočově Založení továrny je záhadou. L. Loukotka, dlouholetý kronikář sám říkal: „V městském archivu jsem našel firemní dopisní papír, v jehož hlavičce bylo napsáno 1. moravskoslezská továrna šamotových kamen a strojových sporokrbů František Neusser Příbor na Moravě založeno 1802. Ferdinand Pokorný píše ve své Moravské vlastivědě, že továrnu založil kamnář Ondřej Svoboda v r. 1866, no a konečně v historickém místopisu Moravy z r. 1995 se dovíme, že továrna byla založena 1876. Tak co teď? Ferdinand Pokorný měl v době založení 20 let, tak to mohl vědět. A zřejmě rok 1876 bude rokem, kdy továrnu převzal František Neusser.“

Továrna: Ve knize Příborský okres (z r. 1917) píše Ferd. Pokorný, že to byla také továrna na výrobu stavebních ozdob.

Do 1. sv. války to byl prosperující podnik. Válka ale poznamenala odbyt, a tak od 1. 1. 1915 až do r. 1919 tady byla zřízena vojenská oděvna - Armeebekleidungsfabrikk. Šily se v ní uniformy a vojenské boty. Pracovalo tu kolem 450 vojáků - řemeslníků - krejčích a ševců z Čech. Moravy, Slezska, Slovenska, Haliče, Uher, Rakouska. Až 1. 9. 1919 si továrnu převzal majitel František Neusser. Se 120 dělníky obnovil výrobu kachlí a stavbu kachlových kamen. Krize zasáhla v r. 1922, v továrně pracoval 85 dělníků, v r. 1923 už jen 25 - 30. V říjnu nabídla věřitelům 35% vyrovnání a už výrobu nikdy neobnovila - píše se v kronice města - v 1. díle.

Kdo vlastně převzal v r. 1919 továrnu? Ve své rodinné kronice Ferd. Pokorný píše, že 22. 4. 1906 zemřel Fr. Neusser  (56 r.), stavitel, továrník a starosta Klokočova.“. A má pravdu, potvrzuje to i  úmrtní list uložený v Okresním archivu Nový Jičín. Pokud si fabriku převzal František Neusser, musel to být syn továrníka František, narozen jako nejmladší z pěti dětí Neusserových v r. 1889. V době úmrtí otce student reálného gymnázia.  

32

Velikost hrobky odpovídá významu osoby zde pohřbené. Plotek je sice rezavý, pod náhrobkem je nepatrná díra, ale celkově má hrob své kouzlo...

32

 

Arnold a Anna PEŘINOVI                                

Arnold *1833 †1896,  Anna *1868 †1908

Manželé, významní měšťané.         

Bydleli v měšťanském domě č. 6 na náměstí, je na něm znak kardinála Fr. Dietrichštejn. Manželé měli v domě hostinec "U Bílého beránka".

Nechali znovu postavit sochu Panny Marie u polní cesty z Příbora na Prchalov (u bývalé kaple sv. Marka - 1900).

Arnold byl bratrem Františka Peřiny - starosty Příbora, který byl poprvé zvolen starostou v r. 1865 - viz hrob č. 7.

29

Peřinovi mají velký hrob společně s Karlsederovými a je o něj dobře pečováno. 

 

Bedřich KARLSEDER, st.                                           

 *12. 2. 1856 Příbor  † 7. 6. 1913 Příbor

Významný městský stavitel, architekt.

Po studiích a praxi v zahraničí se v r. 1892 vrátil do Příbora a pracoval ve firmě svého otce. V r. 1895 se stal oficiálním městským stavitelem. V tomtéž roce mu otec předal svou firmu, pilu i cihelnu.

Navrhl a realizoval více než 150 objektů (rodinné a obecní  domy - např.  dům č.35 - Palác, Neusserovu vilu - ta už dnes nestojí, byla nádherná!, ale navrhoval i gymnázium, Katolický dům, provedl přestavbu příborského pivovaru a opravu hradu Štramberk a další).

Byl technickým znalcem, městským radním, náměstkem starosty.

V r. 1903 mu bylo za zásluhy o obec uděleno čestné občanství ve Skotnici.

Zemřel po dlouhé nemoci.

Firmy po smrti Bedřicha vedla jeho žena Anna, a to až do svých 65 let. Firma byla prodána v r. 1927 Karlu Schwedovi.    

Otec Bedřicha  - Kaspar Karlseder, též stavitel, žil v Příboře 47 let , † 19. 2. 1897  ve věku 75 let. Viz hrob č. 19.

Částečně čerpáno z publikace Pavla Vlašice: Stavitel Bedřich Karlseder, r. 2006.

29

O velký hrob je pečlivě postaráno.

 

JUDr. Anton Schneeweiss (Schneweis)

Byl prvním okupačním starostou v létech 1938–1940.   Pak musel nastoupit na vojnu - vojenskou službu a vystřídal ho další starosta Bill - zaměstnanec okresní politické správy v Bílovci.

 

20

Na náhrobku je uvedeno jen:

Schneeweiss  1857 - 1922 (příborský právník),

Robert S. (1902-1917)

Buskovi Josef (1842-1932)

Frau Emilie (1848 - 192?) (Němci).

Hrob je v dobrém stavu.

 

Kašpar KARLSEDER                                

 * 6. 1 .1822 Schaffetschlag 19. 2. 1897 Příbor

Městský stavitel, majitel stavební firmy, pily a cihelny.

Byl nejvýznamnějším stavitelem a architektem města Příbora 19. století.

47 let žil v Příboře, tzn. od r. 1850.  Ferd. Pokorný píše, že „neuměl česky“. V r. 1851 se oženil s Marií Šimkovou. V r. 1868 založil v Příboře cihelnu a v r. 1870 pilu.

Navrhl a realizoval na 250 objektů, především rodinných a měšťanských domů, mnoho z nich v Příboře. V Příboře upravil interiéry i fasády domů na náměstí č. 2, 10, 30, 44/45, 46, 48.

Provedl prodloužení západního křídla (stavba tělocvičny v přízemí, kreslírny v 1. p.) a jižního křídla (dva byty) učitelského ústavu (2. pol. 19. st.). Navrhl regulační urbanistický plán centra města, opravoval kostely. Je autorem městského vodovodu, městské kanalizace, splavu na Lubině a mlýnského náhonu v Klokočově.

Byl technickým znalcem, městským radním, členem stavební komise.

Stál u zrodu hasičského sboru v Příboře.

Částečně čerpáno z publikace Pavla Vlašice: Stavitel Bedřich Karlseder, r. 2006.

19

Zub času udělal s náhrobkem své, jméno je nečitelné, přesto má své neodolatelné kouzlo.

 

Karel BOHUMÍNSKÝ

Mohlo jít o prvního předsedu Družstva pro dopravu osob, zavazadel a zboží AUTO  - Zapsané společenstvo s obmezeným ručením.

Družstvo vzniklo v r. 1910. Karel Bohumínský byl zvolen předsedou na ustavujícím zasedání v Národním domě č. 30. Členové družstva byli příborští a kopřivničtí obchodníci. V r. 1910 přepravili na trati Nový Jičín-Příbor-Frýdek Místek a krátce i Příbor-Frenštát a Příbor-Kopřivnice-Štramberk 15 636 osob, o rok později už 39 259 cestujících. Během války družstvo nefungovalo, autobusy byly zabaveny pro armádu.

Družstvo existovalo ještě i po 1. sv. válce, ale autobusovou dopravu neprovozovalo. Nemělo autobusy. Všechny tři skončily za války někde v Polsku. Naposledy se valná hromada sešla v r. 1920.

17

Hrob je moc pěkný, je vidět, že je o něj pečováno.

 

Ferdinand POKORNÝ, PhMr.                                   

*14. 1. 1846 Příbor †10. 1. 1919 Příbor 

Starosta, známý příborský historik, vlastivědný pracovník, pracoval jako lékárník, byl veřejně činný.

Starosta města 1900–1905, autor knihy Příborský okres, zasloužil se o zřízení vyšší reálky.

Byl nálezcem vzácné památky Příborského kancionálu. V Časopise vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci uveřejnil v r. 1914 rozbor této památky.

Zasloužil se o záchranu mnoha památek, lidových řezeb, obrázků na skle, přírodnin, listin, které jsou dnes uloženy v Muzeu Novojičínska, p.o.

Napsal Dějiny města Příbora. Napsal je na základě podrobného studia archivních pramenů pro sborník Moravské Kravařsko. Část o Příboře rozšířil o vlastivědné údaje a charakteristiku všech obcí bývalého soudního okresu příborského a sestavil tak podrobnou monografii pro Vlastivědu moravskou a vydal ji pod názvem „Příborský okres“ 1917. 

1892- řídil ustavující schůzi Sokola.

15

Náhrobek je nový a celý hrob je pokryt trávou.

 

Rodina HANDSCHUHOVA

(na náhrobku není uvedeno víc)

Jsou zde pohřbeni rodiče Methoděje Handschuha:

Vilém                                                                                  

*11. 12. 1845 Příbor 10. 7. 1929 Příbor

Městský radní (1897-1912), obuvnický mistr v Příboře, bydlel v ul. Farní, dnes Stojanova v čp. 399. 

V hrobě je pohřben Vilém se svou ženou Marianou, roz. Jeřábek *11. 9. 1851 23. 9. 1908, dcerou soukeníka.

Marianna, roz. Jeřábková                                                                 

 *1851 1908 Příbor

Jsou tu pohřbeny i jejich děti - Kazimír, Sylvestra, Milada, Marie  a Wilhelmina. Někteří z potomků zemřeli jako děti. Jedním z dětí Handschuhových byla i Anna, která se provdala za Emila Baara ze Štramberka.

Na tomto místě bychom měli vzpomenout i jejich syna Methoděje - ač zde pohřben není a ani být nemůže.

Method Cyrill                                                                    

* 7. 1. 1885 Příbor †13. 4. 1945 Terezín

Učitel, odbojář - vlastenec.

Narodil se v domě čp. 402. V letech 1907 –1913 vyučoval v Příboře na chlapecké škole. V r. 1915 narukoval do 1. sv. války jako člen rakouské armády. V r. 1916 byl výbuchem granátu zraněn. Přesto v armádě stále působil. Po válce vykonával presenční dobrovolnou službu u střeleckého pluku č. 31. /19181920/.

30. 1. 1920 mu byl do Mladé Boleslavi doručen 1. dekret na československý válečný kříž s hvězdou za činnost při těšínské operaci. Později daroval jeho syn Jiří Vilém * 1921 1982 toto vyznamenání příborskému muzeu. Ve svazku branné moci byl na vlastní žádost až do r. 1935. 

1935 – se organizačně i jako člen Sokola účastnil oslav 60. výročí založení učitelského ústavu v

Příboře. Byl také předsedou příborské organizace Českého svazu chovatelů - choval kanáry a holuby.

V r. 1938 se stal členem Svazu čs. důstojnictva. 

7. 8. 1939 získal jako německý státní příslušník opční osvědčení - i s rodinou se stali čs. státními občany, tedy státními příslušníky protektorátu Čech a Moravy.

Na jaře 1939 byl na 3 týdny zatčen – jako výstraha tehdejších úřadů.

Na jaře1942 byl předčasně penzionován jako nepohodlný pro tehdejší režim. Tehdejší německý

starosta Příbora Jahn ho nazýval „Tschechenhetzer“.

2. 2. 1945 – spolu s dalšími členy své odbojové zpravodajské skupiny HANDSCHUH byl zatčen a odvezen do věznice Nový Jičín. Kvůli konspirativnímu výcviku bylo cokoliv těžké mu něco dokázat, posléze byl odvezen do Terezína. Umřel po brutálním výslechu gestapáka Brandla.

Zřejmě vlivem tyfové nákazy bylo tělo pohřbeno do společného hrobu. Jeho pozůstatky nebyly nikdy nalezeny a identifikovány. V Terezíně na národním pohřebišti má Method Cyrill HANDSCHUH  symbolický hrob č. 7.

Činnost za války:

- snaha o záchranu českého školství,

- prostřednictvím svého švagra Věnceslava Krejčiříka napojen na činnost skupiny kolem gen. Eliáše,

- prostřednictvím syna Jiřího, který žil a pracoval na území Protektorátu – v účtárně vsetínské

pobočky Čs. Zbrojovky Brno, zasílal zprávy o vojenských přesunech, reporty o náladě obyvatelstva

- vedl skupinu domácích odbojářů – zůstala utajena gestapu až do počátku 1945. Není známo, jak je Němci odhalili a kdo je udal. Skupina byla dobře konspirativně organizovaná.

V r. 1947 jmenován čestným občanem Příbora in memoriam za zásluhy o české školství za války, jmenován okresním školským inspektorem in memoriam.

Info: Mgr. Marek Ohad Müller, vnuk Jiřího Viléma Handschuha.

13

Jméno na náhrobku málo čitelné, přesto je o hrob pečováno

 

Jan a Marie Handschuhovi jsou v č. 119, velmi pěkný hrob s péčí rodiny. Viz sekce C.

 

František PEŘINA                                                                  

 *1827 Příbor † 20.  4. 1910 Příbor

Starosta, vinárník, perníkář, velkoměšťan (dům č. 28 - měl zde vinárnu)), zemský poslanec, zásluhy o město.                           

Dlouholetý příborský starosta (1865–68,1873–76,1882–1900). První český starosta. „Symbol vlasteneckého snění a toužení,“ píše se v novinách Radhošť v únoru 1925.

Zasloužil se o zřízení učitelského ústavu a založení železniční trati Studénka-Štramberk.

První náčelník smíšeného česko-německého hasičského sboru (1871). Zavedl první hasičský řád (Hasicí řád, 12. 1. 1865). Spoluzakládal český hasičský sboru (1881).

Byl vyznamenán zlatým záslužným křížem (1899).

7

Náhrobek je pěkný, přestože o hrob zřejmě nikdo nepečuje. Je pokryt trávou. Jména jsou čitelná, kování horší.

 

 

Trasa /sekce/ A, část druhá

Prošli jsme kolem brány, z níž bychom došli po schodech do Místecké ulice, a pokračujeme v procházce dál podél zdi hřbitova.

 

 

MUDr. Bedřich REMEŠ                                                                  

  *1837 † 1917 Příbor

Lékař.

Otec Mořice Remeše - vědce, paleontologa, geologa a polyhistora (*1867 Příbor 1959 Olomouc). Sám Mořic Remeš často zajížděl do Příbora. Studoval také minulost rodného města a v archivech našel pár zajímavostí. Rodnému městu věnoval vzpomínky Obrázky z dávných dob, v nichž zaznamenal život na přelomu 18. a 19. století. Ke knize je přiložen slovníček slov příborského dialektu.

Ženou lékaře byla Marie, roz. Peřinová                                        * 1851 Příbor † 21. 4. 1925 Příbor

V listu Radhošť - duben 1925 se píše: „.....neočekávaně rychle zemřela v nemocnici v Novém Jičíně, kamž byla před několik dny odvezena, onemocnivší snětí dolního rtu. Ovšem, že její požehnaný věk 74 let, nutil ji k opatrnosti. Ale duševně tato dobrá paní, neobyčejné inteligence byla stále velmi čilou. Velmi ráda vzpomínala a rozhovořívala se.... , neboť byla dcerou prvního českého starosty města p. Peřiny a poslance za náš kraj a jest přirozeno, že všechna vlastenecká práce a národní úsilí soustřeďovalo se v tehdejší době v jejich domě. Jméno Peřinovo asi před40 roky bylo známo daleko široko a bylo ,kupříkladu pro nás ... symbolem vlasteneckého snění a toužení. Že zemřela opravdu dobrá paní, toho důkazem jest její vzácná početná rodina, chovající ví e svém středu také vicepresidenta zem. pol. správy v Brně p. Bedřicha Remeše, šeflékaře ředitelství st. drah p. dra M. Remeše, profesora p. Vojtěcha Remeše, atd. atd. Pohřbena byla 23. dubna za obrovské účasti obecenstva z města i okolí.“ 

Marii Remešovou připomíná ve své knize  o Příboře - ve svých vzpomínkách  - i Josef Kresta, příborský rodák. Vzpomíná, kterak tetička k nim přicházívala na Štědrý den a vždy mamince donesla nějakou tu korunku.Vzpomíná n ani moc pěkně.    

246

Náhrobek je opravdu moc pěkný, ač se o něj zřejmě nikdo nestará. Hrob pokrývá souvislý travní porost.

 

Josef RAŠKA                                                                

* 7. 3. 1906 Příbor  † 16. 4. 1943 Breslau

Člen zpravodajské skupiny Obrana národa, zatčen 1940, odsouzen k trestu smrti a popraven.

Josef Raška pocházel z obchodnické rodiny. Jeho otec měl v Příboře obchod. Sám Raška vystudoval Obchodní akademii v Ostravě. Po studiích pracoval u místního advokáta dr. Jalůvky jako účetní, později se stal společníkem knihaře Čečetky, kde pracoval až do svého zatčení gestapem.

Za 1. republiky se seznámil s odborným učitelem měšťanské školy v Kopřivnici Adolfem Gajduškem. Oba ve svých bydlištích založili svépomocná družstva pro pomoc nezaměstnaným. Adolf Gajdušek byl tím, který v r. 1939 seznámil Josefa Rašku se vznikající organizací Obrana národa v Brně. Obranu národa utvořili představitelé čsl. armády brzy po vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Tehdy se předpokládalo, že v krátké době po zahájení války bude Německo poraženo a Obrana národa zajistí převzetí moci na území republiky. V listopadu 1939 vedení Obrany národa pověřilo J. Rašku velením nad sudetskými okresy Opava a Nový Jičín.

Válka se ale vyvíjela zcela jinak. 18. 8. 1940 byl J. Raška zatčen gestapem. 

Byl zatčen, protože - cituji z materiálů Okresního archivu v Novém Jičíně: „...vyvíjel velezrádnou činnost proti říši a proti zřízení zavedenému na Moravě a v Čechách tím, že se zúčastnil a spolupracoval při tvoření ilegální organisace.“ Rozsudkem Lidového soudního dvoru v Berlíně– Vratislavi z 12. 1. 1943  byl Raška odsouzen k trestu smrti. Popraven byl 16. 4. 1943.

Raškova skupina Obrany národa představovala specifickou skupinu podřízenou přímo krajskému velitelství. Raškova činnost byla rozsáhlá, velmi aktivní a značně přesahovala hranice okresu Nový Jičín.

Josef Raška doma v Příboře zanechal svou maminku a synka Josefa. Ten zemřel 6. 12. 2013. Od r. 1943 byl sirotkem (maminka umřela rok po jeho narození - 1932) a vychovávaly ho babičky - babička Rašková  a Monsportová.

Josefu Raškovi byl udělen Čs. válečný kříž 1939 In memoriam.

Zdroj: JUDr. Milan Chalupa, Kopřivnice - z připravované knihy

243

O hrob je pečováno, je pěkný, moderní.

 

Arnošt PRAUS, st.                                                 

 * 13. 7. 1851 Vamberk  26. 6. 1912 Příbor

Profesor hudby c.k., organizátor hudebního života, hudebník, skladatel.

Do Příbora přišel v r. 1891, ve svých 40 letech, jako učitel učitelského ústavu. Vyučoval v něm do r. 1907 - do svého odchodu na odpočinek.

Byl velmi činným hudebníkem a také skladatelem. Pro mužský sbor složil na slova J. Úlehly skladbu „Slavnostní sbor“ k příležitosti odhalení pomníku Řehoře Wolného v Příboře - to bylo 23. 9. 1894. U odhalení tehdy promlouval mimo jiné i Ferdinand Pokorný.

Arnošt Praus st. složil také několik drobnějších skladeb a písní.

Dal podnět k nastudování Blodkovy opery V studni, provedené v r. 1897.

 

Arnošt PRAUS, ml.                         

* 3. 3. 1873 Rychnov nad Kněžnou  12. 11. 1907 Příbor 

Syn předešlého, hudební skladatel, profesor hudby na učitelském ústavu, kapelník městské příborské hudby.

Nejdříve studoval v Brně a potom studoval v Příboře učitelský ústav (1883–1887). Hudební vzdělání získal v Praze - studoval na varhanické škole, skladbu studoval s Ant. Dvořákem, J. Sukem a O. Nedbalem, působil na několika místech. V r. 1897 byl - ač silně krátkozraký - povolán na vojnu do Krakowa. Z vojny se rovnou přestěhoval k rodičům do Příbora. V Příboře řídil městskou hudbu. Nezdržel se ale dlouho. Opět cestoval po světě - pracoval ve Splitu, Soběslavi, Bzenci (do r. 1906). To už byl ale nemocen a opět se vrátil - do Příbora, Klokočova (pravděpodobně 1907). Postupně přišel o zbytky svého zraku.

Byl velmi nadaným a poutavým  skladatelem, ale své nadání nerozvinul v plné šíři, píše se v knize Miloslava Baláže: Kulturní místopis Novojičínska z r. 1967. Pro smyčcový orchestr složil např. Slovanský tanec a Scherzo, pro velký orchestr Symfonietu, skládal klavírní skladby - např. Venkovské obrázky, skladby pro sbor Čechové, Čechové, nárůdku malý! i chrámovou hudbu a další.

266

Jako by se o hrob nikdo nestaral, přesto je v dobrém stavu a někdo na něm rozsvěcuje svíčky. Tajemné...

 

 

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mgr. Irena Nedomová, kronikářka

Virtuální prohlídky

v

Piaristický klášter ve filmu

Piaristický klášter

Rodný dům Sigmunda Freuda

rodný dům

 

 

 

Beskydy-Valašsko

U nás nabízíme

beskydy card

Aktuální počasí

Počasí dnes:

28. 7. 2017

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky nebo slabý déšť. Denní teploty 20 až 24°C. Noční teploty 14 až 10°C.

Přehrát/Zastavit Další